Nemyslete si, že svou digestoř nedoceňuji. Dle mě se jedná o jednu z nejdůležitějších věcí v kuchyni. A ačkoliv znám (tak trochu punkové) domácnosti, v nichž se odsavač nenachází, já bych si život bez něj představit nedokázala. Při jeho výběru jsem načetla několik článků, o tom, jaké parametry jsou klíčové. Vám doporučuji to samé. Pokud právě digestoř vybíráte a moc toho o ní nevíte, podívejte se například sem. Na jednu důležitou věc jsem ale zapomněla, jak později uvidíte. Málokdo by čekal, že právě tento kuchyňský pomocník by mohl způsobit mnoho partnerských sporů. Nám se to ale stalo.
Asi před čtyřmi lety jsem po každém příchodu z práce cítila cigaretový kouř. Nejdřív jsem to neřešila a myslela si, že Petr zase začal kouřit a tají to přede mnou, aby v mých očích neklesl (nebojte, to, že tato představa byla po třech letech vztahu poněkud naivní, jsem si již uvědomila). Po pár dnech mě to ale začalo pěkně štvát. To poslední, co můj hypersenzitivní nos doma potřeboval cítit, byl smrad. A tak jsem na manžela uhodila. Pobaveným tónem jsem mu oznámila, že všechno vím, a že to přede mnou nemusí tajit, protože mu za to hlavu neutrhnu. Jeho reakce byla, že jsem se asi zbláznila – že kdyby kouřil, neměl by potřebu to zapírat. V tu chvíli už mi stoupala krev do hlavy a zařvala jsem na něj něco ve smyslu, ať aspoň nehulí doma, protože zasmradí všechno od pohovky až po zdi.
Tato situace se v nevelkých obměnách opakovala dalších pár týdnů. Jednou jsem ale dorazila domů dřív než Petr a heleme se – po smradu ani památky. Pomyslela jsem si, že buď zase přestal, nebo aspoň kouří venku. Ať to bylo tak nebo tak, zdálo se, že s cigaretovým smradem je konec. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po pár hodinách přišla do kuchyně a ucítila to zas. Tak Petr měl pravdu – jsem blázen. S tím jsem se však nechtěla smířit, a tak jsem začala po příčině zápachu pátrat. V tom mě něco osvítilo a napadlo mě, že kouř by mohl vycházet z odsavače. Život mě totiž naučil, že pokud jde něco dovnitř, jde to ve většině případů i ven. Digestoř jsem očichala a moje domněnky se potvrdily. Na jednu stranu se mi ulevilo, že netrpím čichovými halucinacemi, na druhou jsem se cítila provinile za to, že jsem manželovi nevěřila.
Šíření zápachu z digestoří se holt v panelácích s centrálním odvětráváním stává (ale o tom jsem se dočetla až později, do té doby by mě nic takového nenapadlo). Pokud mi nevěříte, přesvědčte se tady. V tomto článku se případně dozvíte i to, jak situaci řešit – zpětnou klapkou. Upřímně se mi moc nechtělo tuto klapku shánět a vrtat se v digestoři. Nicméně se to jevilo jako nejjednodušší řešení. Druhou možností bylo obejít všechny sousedy, zeptat se, kdo fouká kouř do digestoře, a zatrhnout mu to. Nebo na dveře nalepit nějaký vtipně podaný vzkaz. Po konzultaci s manželem jsme tuto možnost zavrhli, protože už tak si o nás sousedi myslí, že jsme divní (neúčastníme se hromadných grilovaček, nezajímá nás, jak se ostatní nájemníci mají, jak se mají jejich psi, kočky, morčata nebo děti).
Jelikož Petr není žádný znalec techniky a je spíš přes vaření a uklízení, byl nákup a montáž zpětné klapky na mně. Nebudu vás zatěžovat detaily, protože nejsou zajímavé, ale rozhodně to nebylo nic složitého. Radím vám, dejte si pozor, aby vám klapku do digestoře nezapomněli namontovat, a pokud se tak stalo, neváhejte ji dodatečně zakoupit. Protože cizí smrad doma nechcete. Kdo potřebujete svou kuchyň ještě jinak doladit, můžete mrknout na https://diten.cz/. A to je konec příběhu. Petrovi jsem se omluvila. Obrátil oči v sloup s tím, že je to v pohodě, protože magor jsem byla už tehdy, když si mě bral. Od té doby zase žijeme ve víceméně harmonickém svazku.
